Vlastiboř 2006
2006
JE TO NEUVĚŘITELNÝ, PANE ŘEDITELI…
Šlapu si to Riegrovkou s batohem jak stěhovák, potím se, hekám, nadávám a v duchu si říkám, že až dostanu rozum, odvezu si do vlastibořské chalupy nějakou duchnu po babičce, bačkory, hrnek na čaj a pár dalších propriet a budu se procházet jen tak s ranečkem v němž je bochník chleba, kus špeku, dvě tři cibule a možná retka a rum. Nechápu, proč ještě pořád sebou tahám tolik krámů. Inu zvyk je asi železná košilka, co nejde sundat přes hlavu. A taky se budu muset zeptat Božky, co jako ona jako na to, teda nebude-li jim vadit, že se k nim stěhuju ne jeden či dva dny v roce.
Ještě jednou se vracím do Vlastiboře a kupodivu, světe div se, jsou zase Velikonoce. Zase je tady spousta mých starých známých, chcete-li kamarádů, s některými z nich se vidím jenom tady.
