2006
JE TO NEUVĚŘITELNÝ, PANE ŘEDITELI…

Šlapu si to Riegrovkou s batohem jak stěhovák, potím se, hekám, nadávám a v duchu si říkám, že až dostanu rozum, odvezu si do vlastibořské chalupy nějakou duchnu po babičce, bačkory, hrnek na čaj a pár dalších propriet a budu se procházet jen tak s ranečkem v němž je bochník chleba, kus špeku, dvě tři cibule a možná retka a rum. Nechápu, proč ještě pořád sebou tahám tolik krámů. Inu zvyk je asi železná košilka, co nejde sundat přes hlavu. A taky se budu muset zeptat Božky, co jako ona jako na to, teda nebude-li jim vadit, že se k nim stěhuju ne jeden či dva dny v roce.

Ještě jednou se vracím do Vlastiboře a kupodivu, světe div se, jsou zase Velikonoce. Zase je tady spousta mých starých známých, chcete-li kamarádů, s některými z nich se vidím jenom tady.

Krvavá válka Prusko-rakouská z roku 1866
Několikeré putování za jejími pozůstatky.

Putování první ze dne 6.července. října 1986, 120 let poté.
Společné putování Hamouna a Hermana po bojištích v okolí Trutnova, po vršku Šibeníku a Jánském vršku a u památníku generála Gablenze a na výstavě v Jánské kapli.

Putování druhé ze dne 18. října 1987, 121 let poté.
Společné putování Hamouna a Hermana za doprovodu Tvrďáka z Josefovské pevnosti, po bojištích v okolí obce Chlum u Hradce Králové. Hledání a nacházení pozůstatků války ´66.

Putování třetí ze dne 03.července 1991, 125 let poté.
Společné putování Slimáka a Hermana , tentokrát na bicyklech, po bojištích v okolí obce Chlum u Hradce Králové. Účastníce se velkolepých oslav 125. výročí svedení bitvy

Kropáčova Vrutice
Květen 1994

Veselý vandr Kokořínskem.

Oskar, Jelen, Petra, Slimák a Herman

O bloudění v kokořínských údolích, když jsme odbočili na nesprávnou cestu. O náhodných setkání v hospodě pod hradem Kokořín. O šťastném nalezení Kropáčovo Vrutice. O turnaji ve fotbale, který se tam nakonec moc nehrál, protože pršelo, jen se lilo. O fotbalovém hřišti, které vypadala jako plavecký bazén, díky tomu, že pršelo, jen se lilo. O hospodském který uměl točit skutečně „řezané“ pivko, to krásné dvoubarevné krušovické. A také o tom, jak všude kolem nás bylo neskutečně mnoho „amíků“ jednobarevných i strakatých, ozbrojených a neozbrojených
To všechno ve vozidle Škoda Garde, kam se stěží vejdou čtyři lidi.

P.S. S touhle partičkou, někdy menší, jindy doplněnou o Policajta, Dudyho nebo Viktora jsem ten rok pár kilometrů najeli a nachodili. Většinou po Českém Ráji, ale i v Broumovkách a jinde. Byly to „rychlé“ jedno až dvoudenní přepady, konané podle toho, jak nám práce v RAXU dovolovala. Času nebylo nikdy nazbyt a auto se moc hodilo. Zvláště později, kdy jsme na tyto rychlé přepady vyráželi bojovým Tudorem.
Pro mne to bylo období Plyšové ryby, nebo jak chcete Plysch-Fisch či Plysch-Mysch, německých tanků, woodlendu a hory přesčasů.

SVOJŠICKÝ SLUNOVRAT
4. - 5. DNE MĚSÍCE RŮŽÍ 1985

SVOJŠICE Obec se proslavila především každoročně konanými trampskými festivaly Svojšický slunovrat (červen) a Svojšický letorost (září), konaných ve velkém přírodním amfiteátru.

Na Svojšický slunovrat mne vyhnala účast v soutěži trampských kreslířů a malířů, jež zápasili v kategorii kreslených vtipů. Pár vtipů jsem vypotil, pár poslal a nakonec jsem jich i pár viděl vystavených v amfiteátru. Na památku zůstala plaketka se „svojšickým sluníčkem“. Takhle vypadá a visí u Hermana na zdi.

S tímto festivalem je spojeno i veliké práskání s ještě větším bičem, který nakonec někde ve Svojšicích skončil. A nakonec i tradičně nejhorší počasí, jaké si může posluchač v přírodním amfiteátru přát. Když nepršelo tak lilo a když nelilo, tak mrholilo.

Silvestr 1987 aneb Novoroční oheň na Myšákově ranči
31.prosince 1987 - 1.ledna1988
Prase stál veselý Silvestr život. Douda dostala nejdelší jitrnici. Danuše chodil kolem jak mlsnej kocour. A mlsnej kocour Callisto z Torranaga se někde pod kůlnou válel ve slepičákách. Počasí bylo teplé. Písniček a jídla byl dostatek. A po půlnoci se jel Závod míru na Marné volání, s přáních suché stezky, modrého nebe a podobných potřebných věciček.

VELKÝ VANDR ´84
21.-26. dne měsíce bouří

S Fanym Adršpašsko-Teplickými skalami a ještě s Granem, Drobkem a Zkratkou (z Hranic a Štramberka) Prachovskými skalami, Hruboskalskem, Suchými skalami, Maloskalskem, Klokočskými skalami a různými jinými skalami, ve znamení foukacích harmonik, bičů, igelitu a rybízu a rozbitých nohou. Krásný vandr s nocemi pod širým nebem i na seně či ve staré tančírně.
Úryvek z cancáku: „Zkratka našla nocleh u dobrých lidí ve stodole. Hospodář je starý pán, co pamatuje zlaté časy, žije tu s ním dokonce i jeho maminka, která umí krásně vyprávět. Pes Brok, který vždycky sloužil hospodáři už nevidí. Vycítil nás a je i přes své stáří hotov chránit svého pána. Nemusí, mi nejsme vagabundi. Už je klidný. Ve stodole budeme spát ve společnosti slepic a krůt. Spíme a sníme..“. Asi o těch zlatejch časech.
 

3. – 6. července 1985
Slimák, Herman a na krátkou chvíli i Šerpa Tesák

Tehdy se celostátní finále Porty konalo ještě tradičně po celé Plzni, ponejvíce na plzěňském výstavišti, v hospodách po městě a Dvorany porty pak v lochotínském v amfiteátru.
Byl to znovu trochu moc hektický podnik, hotový blázinec. Den co den ráno letět fofrem na výstaviště, kde jsme chtěli stihnou vystoupení na několika pódiích najednou. V poledne rychlý oběd, nejlépe zmrzlinu či něco lehkého. Odpoledne se hbitě promáčknout do amfiteátru na dvoranská vystoupení ve společnosti dalších dvaceti tisíc kamarádů. A v noci najít cestu ke svému malému stanu ve velkém stanovém městečku bez ulic a čísel popisných. To všechno za poklusu, v mačkanicích, frontách a neuvěřitelných zástupech všelijakých lidí a lidiček, pod dohledem všudypřítomných „ochránců zákona“a v horku hodném Lana Estacada. Krásné na tom bláznivém podniku bylo to, že lístky na všechna vystoupení konající se po tři dny, stály tehdy jen sto korun českých.
Škoda, že si Porty neužil víc Šerpa Tesák, ten se totiž roznemohl (když ho schvátila žlutá zimnice kombinovaná s malárií a střevním tyfem) a musel druhý den zasažen chorobou, ve vysokých horečkách a blouzníc, odjet domů.
Dnes, po devatenácti letech, myslím si ž s dostatečným odstupem času můžu říct: „Stálo to za to.“ .
Nic na tom nezmění ani skutečnost, že to bylo naposled…tedy co jsme byli v Plzni na Portě.

Herman 14. ledna 2004 15:38:30

TRAMPING

První trampové si říkali takzvaně "kamarádi, co se toulali" (nebyl ještě název tramping).
Snad první místo trampských toulek bylo Prokopské údolí u Prahy, zvané ELDORÁDO, po objevení tohoto údolí skauty se toulání rozšířilo proti proudu řeky Vltavy a později i na mnoho jiných míst. Trampové neměli rádi jakoukoliv organizovanou společnost.
První známá parta: Krysa, Němec, Chanda - později Drábek, Amca, Moučka, bratři Páskové, Blažej a Kramle
Druhá parta: Tonda, Honza, Kožíšek - později Kudrnáč, Veselý, Šídlo, Fleisch, Honza a Karel
První osady : Roaring camp (Tábor řvavých), později Ztracená naděje, založila 1 parta, hned přes řeku Vydří doupě. Hučící peřej založila druhá parta.
Doba divokých skautů 1918
tento rok je také datován jako vznik trampingu (kamarádi se většinou vrátili z 1. světové války a "zblbli" do tohoto stylu spoustu dalších lidí ze kterých se stali "kamarádi"). V této době si kamarádi začali říkat trampové, pro veřejnost ještě dlouho "divocí skauti". Začal velký rozmach trampingu a začala se nosit telata a první usárny a také kovbojské klobouky jako výprodeje po válce. Tím se tvrdost ježdění obměkčila, ale vznikl styl trampingu, který je skoro stejný i dnes.
Rozšířilo se pojmenování řek (vznikalo už dříve) :
Vltava - Velká řeka, Berounka - Stará řeka,
Sázava - Zlatá řeka,
Kocába - Hadí řeka.
Doba cowboyská 1920.
Začaly se nosit sheriffské hvězdy, strakaté košile, někteří kamarádi chodili celí v černém, nosila se revolverová pouzdra (někdy s revolverem) a samozřejmě oblečení s třásněmi. Začaly se stavět první sruby, nahrazující campy. Objevily se první kanoe na řekách.
Doba kanadská od roku 1927.
Velký rozmach vylepšených usáren a vysokých bot. Navždy zavládlo slovo tramp, a to i pro veřejnost. Začaly se tvořit první časopisy pro trampy. U Prahy přelidněno, jezdívá se dál, prostě už všude.
Kubátův zákon v roce 1931, který stručně řečeno zakazoval tramping a trampování. Začal doslova hon na trampy. Trampové manifestují a bouří se až do roku 1935, kdy musel být zákon pod nátlakem zrušen ( statečný tramp se soudil až u zemského soudu o pokutu 30 korun, a tím dosáhl i zrušení tohoto perzekučního zákona proti trampům). Něco podobného následovalo od roku 1948, kdy trampové padali na milost a nemilost komunistické a socialistické ideji, naprosto neslučitelné s trampskou svobodou. Další růst trampingu byl asi v letech 1965 až 1968, ale potom se zase začalo šlapat po trampech. Čím více se blížil rok 1989, tím snadněji se jezdilo na tramp, i když nás úřady nenechaly nikdy úplně na pokoji. (Například tramp nesměl na vysokou školu nebo měl problémy s umístěním na lepší práci, zato na vojnu šel skoro vždy k paragánům.)
Bob Hurikán ( Josef Peterka, nar. 1907 + 1965), nejznámější trampský spisovatel a šerif osady Hurikán.

Opsáno bez uctivého svolení z www stránek T.O.Thompsonovi vlci, kterým tímto mockrát děkuji
 

www.staretrutnovsko.cz/horni-stare-mesto-fotografie.php

Horní Staré Město, místo odkud pocházíme.

(německy Oberaltstadt) je místní část města Trutnova.

Na starších mapách se objevuje pod názvem Hořejší Staré Město.

 Již v 11. století se na říčních ostrovech rozkládala slovanská osada Úpa, s důležitým brodem přes řeku na staré cestě do Slezska (přes Žacléř) a do Krkonoš. Jádro osídlení bylo soustředěno kolem dnešního kostela svatého Václava, kde původně stávala i vodní tvrz - sídlo zdejší moci. Ves byla často ničena povodněmi a poté, co byla hraničním hvozdem proklestěna nová cesta do Slezska přes Bernartice, začala ztrácet význam. Obyvatelstvo i správa autonomního Manského kraje se přesunuly o 3 km po proudu do nově založeného města Úpy. Zpočátku byly obě obce stejného jména odlišovány jako Úpa první a Úpa druhá, či Úpa I a Úpa II. Později, když bylo nové město cizími kolonizátory přejmenováno na Trutnov, začalo se Úpě říkat Starý Trutnov. Jako protiklad k novému městu Trutnovu pak vzniklo označení Staré Město. A protože jsou podhorské vsi protáhlé až několik kilometrů, byly často rozdělovány na Horní a Dolní, což byl i příklad Horního Starého Města a Dolního Starého Města. Horní Staré Město bylo povýšeno na městys roku 1904. Spolu s povýšením obdrželo od císaře Františka Josefa I. znak. Již před druhou světovou válkou mělo Horní Staré Město okolo 4 tisíc obyvatel, převážně německé národnosti. Proto byl městys spolu se sousedními obcemi v r.1938 připojen k Říši. Roku 1947 bylo Horní Staré Město spolu s Poříčím, Volanovem a Voletinami spojeno s Trutnovem, čímž vznikl Velký Trutnov, později jen Trutnov. Horní Staré Město má v současnosti okolo 9 tisíc obyvatel, což je asi třetina všech obyvatel Trutnova. Je to zapříčiněno hlavně největším městským sídlištěm Zelená Louka (původně sídl. 9.května), které v první fázi vznikalo na poslední nezastavěné louce (odtud název). V dalších fázích už byla nemilosrdně likvidována původní zástavba a namísto ní stavěny panelové domy. Po roce 1989 byla výstavba dalších paneláků překotně zastavena a sídliště zůstalo nedokončené. Přednost dostaly služby a obchody, které pomalu zaplňují prázdné proluky. Centrem tisíceletého Horního Starého Města je dnes proto spíše prostranství okolo obchodních středisek na sídlišti Zelená Louka, načež původní historické centrum u kostela v Horské ulici upadá.

U zdi kostela svatého Václava jsme se scházeli.

Svatý Václav - původně gotický kostel v Horské ulici je nejstarší dochovanou stavbou v Horním Starém Městě. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1313. Po požáru roku 1424 byl v roce 1436 obnoven a roku 1581 renesančně přestavěn. Z nejstarších dob se uvnitř dochoval např. gotický presbytář a křtitelnice, renesanční dřevěný strop a barokní hlavní oltář. Jednu z cenností představuje dřevěný vyřezávaný polychromovaný epitaf z roku 1606. Tato dva metry vysoká náhrobní deska patřila královskému lesmistrovi Kašparu Nussovi. Před vstupem do kostela se nachází kamenný kříž a tzv. jeskyně (jesličky).

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Star%C3%A9_M%C4%9Bsto